Osudem bičované olympijské hry v Tokiu budou posledními, kde byl k vidění drastický rozdíl mezi velikostí ženského a mužského pelotonu v cyklistických disciplínách. Ale proč to trvalo tak dlouho?

Nejvíc do očí bijící byl schod mezi silničními závody z pohledu proporcí tratí: zatímco muži absolvovali 234 kilometrů s 4865 metry převýšení včetně svahů hory Fudži, o ženském zlatu rozhodlo 137 kilometrů a 2692 výškových metrů. Bez Fudži.

Cecilie Uttrup Ludwigová a Marianne Vosová byly mezi těmi, které nahlas vyjádřily své připomínky k nerovnoprávnosti, když se v roce 2018 olympijský okruh představil světu. Protinázor přinesla sprinterka Chloe Hoskingová, která zařazení slavné hory na trať odsuzovala, protože by naopak eliminovala většinu pelotonu a zařídila závod jen pro vyvolené vrchařky.

Výsledkem byl nakonec kompromis, kdy se mohla prosadit kterákoliv ze závodnic bez ohledu na svou specializaci. A ještě v jednom se dámy cyklistky shodly – nepoměr ve velikosti pelotonů. Ženy bojovaly v počtu 67, mužů bylo 130.

V Los Angeles jen 45 cyklistek, strop pro muže neexistuje

Tento rozdíl však není nic nového. K vidění byl už během prvního ženského cyklistického závodu na hrách v Los Angeles 1984, kdy smělo na start jen 45 cyklistek. V Aténách 2004 se laťka posunula na číslo 67 (mužů startovalo 145) a od té doby se s ní nešoupalo. To velikost mužského pelotonu nikdy oficiálně nedostala strop. Kolísala od her ke hrám, přičemž svého vrcholu dosáhla v Atlantě 1996 – 184 účastníků.

Jakmile byly zveřejněny kvóty pro Tokio 2020, zase jednou se rozjela vášnivá debata o tom, že velikostní nepoměr dál přežívá. V Japonsku smělo ve čtyřech disciplínách (silnice, dráha, MTB a BMX) startoval 299 mužů a 229 žen. Navzdory snahám o sportovní rovnoprávnost zůstala silniční cyklistika nezasažena.

Peloton na olympijských hrách byl v Tokiu naposledy rozdílný pro závod žen a mužů z hlediska počtu účastníků. Foto: profimedia (2x)
Peloton na olympijských hrách byl v Tokiu naposledy rozdílný pro závod žen a mužů z hlediska počtu účastníků. Foto: profimedia (2x)

Cyklistická federace UCI slíbila tuto nerovnost napravit na příštích hrách, je totiž součástí projektu „Agenda 2022“, který cílí na vyrovnání podmínek mužů a žen. Spolu s Mezinárodním olympijským výborem (MOV) plánuje v Paříži 2024 stejné počty ve všech disciplínách. Symbolicky dvacet let od Atén, kde mužský silniční peloton svou velikostí dvakrát přesáhl ten ženský.

MOV volí lišácké řešení

Spíš než by se ale zvyšoval počet cyklistek, ukrojí MOV z mužského pelotonu, což jde ruku v ruce se snahami olympijského výboru snižovat počty všech účastníků olympijských her napříč disciplínami. Do Paříže 2024 tak dorazí o zhruba 400 sportovců méně a celkový počet cyklistů se z 528 sníží na 514 napříč disciplínami, přičemž mužů už nebude 299, ale jen 257. V silniční cyklistice tak nastane kýžená parita, do závodů mužů i žen nastoupí v každém jen 90 vyvolených.

Plánované redukce obhajoval šéf MOV Thomas Bach: „Program, který do Paříže chystáme, bude odrážet post-covidový svět. Chceme dál redukovat náklady a komplexnost pořádání olympijských her. A taky poprvé v historii uvidíme identické počty sportovců a sportovkyň.“ V Tokiu startuje 48,8 procenta žen.

Jaký dopad bude mít vyrovnání velikosti cyklistického pelotonu na průběh závodu, zjistíme teprve tehdy, až závody odstartují. V tom ženském dostanou šanci i menší národy, ačkoliv zpravidla nemají velkou naději na úspěch. Zato mužský bude okleštěn, ale tím o to méně svázán taktikou, kdy silné týmy dokázaly režírovat jeho průběh. Tedy pokud nepřijede Ekvádorec Carapaz a bez bázně zaútočí na skupinu cyklistických megastar, které se raději budou dívat jedna na druhou, než aby šláply do pedálů a mohly myslet na zlato.

Ať bude efekt redukce respektive navyšování velikosti pelotonu jakýkoliv, je 50 na 50 vítaný krok k genderové paritě v silniční cyklistice. Ačkoliv si na to dámy musely počkat 37 let.