Asi každý fanoušek by tomu rád věřil, i když v dohledné době to je spíš nereálné. „Už jsme tu lidi, kteří byli v top 10 na Grand Tours, vychovali, tak nevidím důvod, proč by se to nepodařilo znovu. Ale myslím spíš cyklistu na tu první desítku. Vítěze asi ne,“ říká šéftrenér Favoritu Brno František Trkal, dlouholetý výborný závodník.
„Ale na Slovensku si taky před nějakými deseti lety asi nemysleli, že budou mít frajera, který začne ve spurtech vyhrávat největší jednorázové závody včetně etap na Tour de France a udělá tři tituly mistra světa. A najednou se objevil Peter Sagan,“ míní trenér české reprezentace Tomáš Konečný.
Jak už bylo řečeno, nejlepším českým na Tour výsledkem je 5. místo Romana Kreuzigera z roku 2012. Tehdy oblékal dres týmu Saxo-Tinkoff. „A to byl tenkrát domestik Contadora, který skončil čtvrtý. Tehdy mohl jet na sebe, tak na tom pódiu podle mě byl,“ myslí si Konečný, rovněž bývalý profesionál, který sám jel Tour v roce 2002 v dresu stáje Domo-Farm Frites.
Na top 3 nikdo nedosáhl
Česká resp. československá stopa na Tour se datuje od roku 1987, kdy na startu stanuli emigrant Květoslav Palov a Milan Jurčo. Palov si start vynutil až emigrací, Jurčo jel Tour poprvé ve třiceti. Startoval na ní dvakrát, blýskl se třetím místem v časovce 1988, ale celkové pořadí mu bylo hodně vzdáleno.
Ján Svorada býval excelentním sprinterem (vyhrál 3 etapy), Pavel Padrnos a René Andrle špičkovými domestiky, kteří pracovali pro hvězdy, Jan Hruška uměl skvěle časovky, Tomáš Konečný byl vyhlášeným univerzálem, ale ani jeden ze jmenovaných borců nikdy nebojoval na Tour o nejvyšší příčky. Ne že by nechtěl, ale nikdo z nich nebyl excelentní časovkář a vrchař zároveň.
Po Königovi se slehla zem
Prvním komplexním Čechem byl v tomto směru Kreuziger. V roce 2008 skončil při premiéře na Tour 12. V dalších letech přidal osmé, sedmé, dvě pátá místa, ale to bylo maximum. Hodně se věřilo i Leopoldu Königovi. Na Tour v roce 2014 skončil sedmý, o rok později na Giru šestý a říkalo se, že Česko má po Kreuzigerovi dalšího borce, který může pomýšlet vysoko.
Jenže rozlet Königa, který si na dva roky vysloužil i angažmá v elitním týmu Sky, brzdily zdravotní potíže. Se zády, s koleny a kdo ví, s čím ještě. Naposledy závodil vloni v březnu na Tirrenu, to už v dresu Bora-Hansgrohe, kde dostal tříletý kontrakt.
Jenže od té doby nejel nic. Bora ho sice má dál na soupisce, ale v podstatě se po něm slehla zem. Tým mlčí, König mlčí, smlouva mu končí. Vypadá to na konec kariéry, která určitě mohla nabrat ještě strmější směr vzhůru.
Je tu Jan Hirt, který už byl na Giru 12. (2017), ale v Astaně je spíš superdomestikem do hor a na roli lídra na Grand Tours může v dresu tohoto kazašského ginanta zapomenout. Proto se stále více spekuluje o tom, že po letošní sezóně přestoupí do týmu, kde by dostal více prostoru.
Bratři Vackové mají potenciál
Trkal i Konečný věří, že třeba bratři Vackové mají velký potenciál, aby se dostali do nejvyšších pater cyklistiky. „Oba šli v útlém věku do zahraničí, a to je ta správná cesta. Pomohlo to kdysi Kreuzigerovi, Štybarovi. U Vacků to sice letos není úplně tak ideální, ale našlápnuto mají dobře,“ míní František Trkal, bývalý excelentní sprinter i časovkář.
Oba Vackové jsou excelentní vrchaři a mají i velmi dobrou časovku. To je základní předpoklad pro to, aby člověk mohl jet o čelní příčky třeba na Tour.
„Když srovnám oba Vacky, tak starší Karel je obrovský dříč. Má to v hlavě srovnané a jde si přesně za tím, co chce. Mathias je víc free, moc neřeší, co bude, neúspěch ho nezlomí. Což může být pro budoucnost leckdy i výhoda. Ale zatím je prvním rokem junior,“ tvrdí reprezentační trenér.
Ale cesta od úspěšného juniora k hotovému závodníkovi je strašně dlouhá. „Přechod z juniorů do mužů bývá často složitý. Někdy to třeba hned nejde, závodník si přestane věřit, tým ho nepodrží a někoho to může zlomit. Proto říkám, že je cesta na vrchol hodně těžká a trnitá a uspějí jen ti nejlepší a nejodolnější,“ přidává Tomáš Konečný.
„Většinou se takhle prosazují cyklisté, kteří už něco dokázali třeba v kadetech nebo juniorech. Těch případů, že začnu s cyklistikou pozdě, a pak budu bojovat o přední pozice na Grand Tours, je opravdu hodně málo,“ říká Trkal.
Zdárným takovým případem je Slovinec Primož Roglič, který se věnoval skokům na lyžích a v roce 2007 získal titul juniorského mistra světa. S cyklistikou začal až v roce 2012, ale už o tři roky později dokázal vyhrát etapový závod Kolem Slovinska! Dnes je v týmu Jumbo-Visma lídrem pro Grand Tours. Vloni byl čtvrtý na Tour, letos třetí na Giru. „Ale takové případy spočítáme na prstech jedné ruky,“ dodává šéftrenér Favoritu.
Podle našich expertů se s dispozicí, aby člověk mohl bojovat na nejlepších závodech o nejlepší umístění, musí narodit. „Pílí dokážete hodně, ale bez genů a talentu to tak vysoko nikdo nedotáhne,“ soudí Trkal.
Tour de France vyhráli v historii 36x Francouzi, 18x Belgičané, 12x Španělé, 10x Italové, 6x Britové, 5x závodníci z Lucemburska, 3x Američané, 2x Holanďani a Švýcaři, po 1 prvenství mají Dánsko, Austrálie, Německo a Irsko. Sedm ročníků, kdy triumfoval Američan Armstrong, je kvůli známé dopingové aféře uváděno bez vítěze.
Česko na svého vítěze stále čeká. Kdy a jestli se vůbec dočká, je ve hvězdách. Mládežnická základna je určitě dobrá, ale jak bylo řečeno, s předpoklady pro vítězství na Tour se člověk musí narodit.
