Měnit sny v realitu aneb o prosazování žen v pelotonu

Autor: Megan Flottorp

Namíchat správný recept, který vaše výkony posune vzhůru směrem k profesionálům, je náročné. Pro ženy navíc obzvláště frustrující. Méně finančních prostředků, méně závodů a celkově menší komunita podpoře ani motivaci nepomáhají. Pokud vám však nechybí vášeň, můžete to dokázat. Vášeň je totiž zásadní pro váš cíl prosadit se.

První část našeho seriálu o tom, jak změnit své cyklistické sny v realitu, je tady. Nabídneme vám pohled několika inspirativních žen, které se nacházejí v různých etapách své cyklistické kariéry. Odhalují karty ohledně svých strategií a dokazují, že na svém snu můžete pracovat bez syndromu vyhoření.

© Profimedia, Alamy

Harri Wilson studuje posledním rokem medicínu. Pracuje na plný úvazek v nemocnici, vaří si doma, ráda tráví čas se svým přítelem a přáteli a chce být profesionální cyklistkou.
Své cyklistické dobrodružství začala na svém starém horském kole v roce 2016. Na něm objela několik set kilometrů kolem západního pobřeží Skotska a následující rok v létě dokončila cestu z Peru do Bolívie. Okamžitě se stala závislou na cyklistice a měla z ní přesně ten skvělý pocit, který zažijete jen při jízdě na kole. Začátkem roku 2018 přesedlala na BMC Teammachine a nyní jezdí kolem 150 kilometrů týdně, za dobrého počasí pak klidně i více než 200. V létě 2018 soutěžila ve skotských národních silničních závodech a těší se, že v roce 2019 bude ve svém cíli, stoupat výše, pokračovat.

Mluvili jsme s ní o tréninku, vybavení, sestavování rozpočtu, hledání rovnováhy a zabránění vyhoření. Ať už jste ctižádostiví profesionálové, nebo jen hledáte způsoby, jak začlenit více cyklistiky do vašeho programu, má pro vás Harri několik velmi dobrých rad.

Jak vypadá váš běžný den a jak v něm zvládáte zdánlivě neslučitelné povinnosti?

Obvykle chodím do nemocnice mezi 7:00 – 8:00 ráno. Pak jsem celý den na odděleních a vyučování, vracím se mezi 16:00 -18:00. Poté se musím přizpůsobit několika činnostem: nákupu potravin, vaření, hygieně, tréninku, socializaci a studiu. Je toho hodně, ale díky zkušenostem jsem se naučila být realističtější v tom, co kdy u mne funguje, a naopak. Vím například, že ráno se neučím příliš dobře, takže je to ideální čas na trénink nebo nakupování jídla, které jsem si pro tento den plánovala. Dobře si uvědomuji, jak dlouho trénink opravdu trvá – příprava, průběh, závěrečná fáze, pak demontování tachometru, jídlo a sprcha. Všemu věnuji přesně tolik času, kolik mám.

VYTVOŘTE PLÁN A DRŽTE SE HO

Nějaké triky a tipy pro lepší plánování?

Aby vše klaplo, každý týden si sestavuji list papíru formátu A4 se sloupcem pro každý den. V něm si vyblokuji časy, kdy jsem v nemocnici nebo mám jiné povinnosti. Volné místo pak zaplním převážně studiem a školou, samozřejmě. Až s tímto druhem plánování jsem zjistila, že svůj čas využívám mnohem efektivněji. Každý den tak najdu víc času, který mohu využít k tréninku. Žiji v Glasgow, trénink zásadně ovlivňují povětrnostní podmínky, takže plánuji své venkovní jízdy podle předpovědi. Díky těmto týdenním jízdním plánům se během týdne nemusím rozhodovat na poslední chvíli a tréninky jsou pak bezpečnější – je mnohem jednodušší dodržovat plán než čekat na motivaci či podmínky, kdy do tréninku naskočit.

© Profimedia

KUPUJTE DOBRÉ VYBAVENÍ, ALE BUĎTE CHYTŘÍ

Jak svému okolí vysvětlujete, že na kole trávíte tolik času?

Za prvé, cyklistika mě dělá šťastnou. Když se dostanu na kolo, je to, jako bych se vznášela, a těch pár hodin necítím žádný stres. Strávit tolik času objevováním světa je opravdu zvláštní věc a absolutní výsada. Za druhé, trénuji, protože chci dosáhnout svého cíle, a vím, že mi to nevyjde, když do toho nedám maximum. Tam, kde selže motivace, to může dohnat odhodlání a disciplína. Tvrdá práce sklidí své ovoce. Mám svůj cyklopočítač, který mi pomáhá, zatímco mí přátelé leží v posteli a projíždějí si Netflix. Během minulého roku jsem měla období vyhoření. Byla jsem naštvaná ze všech místních cest a frustrovaná z nerovných podmínek, které se objevují i v cyklistice. Po několika týdnech bez úsměvu jsem odjela sama na dlouhý víkend do klidné části Skotska. Tři dny jízd po nových silnicích, a navíc bez povinností, mi opravdu umožnily uvolnit se a znovu objevit radost, kterou mi cyklistika přináší.

TRÉNUJTE CHYTŘE A TVRDĚ

Jaké největší výzvě jste musela čelit při cestě za svým snem?

Nemám správné podmínky pro intervalový trénink. Cesty kolem Glasgow jsou výhradně stoupající, nebo naopak sjezdové. Nemohu tedy přenést intervalový trénink na venkovní jízdu, jak to dělají ostatní. Žiji v bytě, nebylo by tedy spravedlivé vůči mým spolubydlícím, abych v něm jezdila na trenažéru. Jsou to především studenti, a ti mají také své povinnosti a zkoušky. Hluk a nepořádek by jim určitě vadil. Trénovala jsem dva roky na Wattbiku v univerzitní tělocvičně, ale tamní klimatizace nebyla vhodná pro jízdu uvnitř, hrozně jsem se potila. V letošním roce mám tichý magnetický trenažér a měřič výkonu a trénuji na schodišti s otevřenými okny. Je to lepší, samozřejmě to není ideál.

I had a period of burnout last year, when I was sick of all the local routes and frustrated by the inequality in cycling. After a few weeks with no mojo, I sacked off the intervals and went away for a long weekend by myself in a really tranquil part of Scotland. Three days of new roads and no commitments really allowed me to relax and rediscover the joy that cycling had brought me in the first place.

NAUČTE SE MAXIMÁLNĚ VYUŽÍT SVŮJ ČAS

Jaký vzkaz máte pro ostatní ženy, které by se chtěly cyklistice věnovat víc, ale nedaří se jim to?

Pravděpodobně máte víc času, než si myslíte. Vím, že do svých dnů jsem začlenila zhruba šestkrát více věcí než mnozí z mých vrstevníků – jde o to najít časové mezery ve svém diáři a naučit se je využívat.

INTERVALOVÝ TRÉNINK znamená, že během několika hodin týdně naberete kondici. Pokud vyrazíte brzy ráno v sobotu nebo v neděli, můžete se vydat na dlouhou cestu a být zpět dřív, než vaše rodina vstane. Budete rychlejší, když vyjedete rovnou z domu. Existuje mnoho důkazů, že cvičení z vás činí méně líného a efektivnějšího žáka. Spolu s dobrou náladou, kterou s sebou nese jízda o samotě nebo s přáteli, by všechny zážitky z jízdy měly být po zbytek vašeho života celkem pozitivní!